Dcerám (5+8 let) jsem vysvětloval, jak musí dávat pozor kam šlapou, protože mokré kameny jsou velmi kluzké a pád do studené vody by byl velmi nepříjemný. Děti byly vzorné, poslouchaly na slovo, pomáhal jsem jim přelézat překážky a ony zato pózovaly při focení. V jednom momentě jsem se tak zabral do hledání vhodného místa k snímku, že jsem na chvilku polevil v pozornosti. A v tom se to stalo. Sjela mi noha po mokrém balvanu a já zůstal roztažený jak žába v leže nad potokem. Každou ruku a nohu na jiném místě. Mokrá bota mi klouzala a bez cizí pomoci jsem neviděl východisko. Na krku mobil a foťák a víc jsem myslel na techniku než své zdraví. Holky začaly fňukat, asi měly o tatínka strach. Podařilo se mi nějakým kaskadérským způsobem zout pravou botu, sundat ponožku a vyškrábat se na balvan. Přitom mi však spadla bota do potoka a plula pryč. O kus níž se naštěstí dostala z hlavního proudu a kroužila v tůňce, pomalu nabírala vodu a potápěla se jak děravý Titanik. Holky přestaly brečet a měly obrovskou radost z "lodičky". Po návratu domů navštívily všechny sousedy a barvitě líčily dnešní mokré dobrodružství. Nevím proč, ale jeden soused mě při večerním grilování požádal, jestli ho nevezmu příště k vodopádům ....
Modelky máš opravdu uvědomělé. Musím závidět. Naše děti pózují, jen když mají náladu a to ješě musím slibovat nějaké odměny, pak vydrží asi tak 2 minuty spolupracovat :-))) Ty Tvoje treperendy jsou správný. Příště uděláte vesnickou výpravu, asi se všichni potřebují vykoupat :-D A Tvoje příhody při focení už jsou pomalu na knihu povídek.
OdpovědětVymazat