Faux pas

Faux pas (fo pɑ/; francouzsky špatný krok) je označení situace, kdy někdo poruší všeobecně přijímaná (byť třeba nepsaná) pravidla společenského chování či dobrých mravů. Výraz je široce rozšířen po celém světě, ovšem jeho obsah se v pojetí různých kultur, sociálních vrstev, společností a míst liší. Např. pokud muž vstoupí do kostela, aniž by sňal pokrývku hlavy, dopouští se faux pas. Za faux pas se ale považují i jiné situace. Například když je ve společnosti bezelstně řečeno něco, co mělo zůstat utajeno, a nastane trapné ticho atd ...


Byl jsem pracovně v jednom paneláku. Nájemníci neustále zamykají vchodové dveře, tak je problém dostat se do domu, ale i ven. Pokud tedy nevlastníte klíč. Jedna starší paní mi sama nabídla jeho zapůjčení. Přijal jsem a začal si na papírek psát její jméno abych věděl po skončení šichty komu klíč vrátit.

„Zlochová“ si přeříkávám. A paní s úsměvem dodává „zlá Zlochová, to se pamatuje snadno.“ Říkám, že nemůže být tak zlá, když mi nabídla pomoc a dodávám, že jsem také znal jednoho Zlocha. Lékaře. A paní hned jestli ten byl zlý. Ujišťuji, že ne. Jen to byl takový mastičkář. Na vše předepisoval Paralen a masti. Dodávám, že jeho sestřička byla zároveň i jeho manželkou a byla velice nepříjemná. Z práce nás poslali jen pro razítko na jakési papíry, domluvili to telefonicky a přesto nás tam nechala sedět dvě hodiny v čekárně mezi pacienty. Načež paní vykřikla „ já vím, snacha je pěkná mrcha“. V tom momentě jsem ztuhnul a nevěděl co říct. Jen mě napadlo jaký to je trapas. Naštěstí mě nepustila ke slovu a sama pokračovala.
„Neříkejte lidem v baráku nic o synovi, oni ho lidé znají jako malého kluka, jak tady vyrůstal. A teď je z něj doktor. Aby neměl po baráku ostudu.“ Ujistil jsem ji, že budu mlčet jako hrob a sousedům nic nepovím.