sobota 30. května 2009

Padesátka

Nebojte, nebudu si stěžovat na věk.
Když sednu do auta, poctivě zapnu pásy a rozsvítím. Snažím se dodržovat rychlost. Přiznávám, že mi také někdy maličko ztěžkne noha a neudržím tu povolenou padesátku. Sám se však bojím a potím za ty blázny, co mě v zatáčce předjíždějí přes plnou čáru a předchozí značka zákaz předjíždění jim asi připadá jako nepovedená malůvka dvou autíček. Na tachometru minimálně 120 a jedou. Jsou pány silnic. Několikrát jsem si položil otázku, jestli bych dokázal poskytnout první pomoc takovému blbovi, který ohrožuje všechny kolem.
Co však nemohu pochopit, proč má policie upozorňovat značkami na měření rychlosti. Znamená to snad, že na daném úseku, se musí pravidla dodržovat a tam kde není značka, se mohou vesele porušovat?
Bydlíme nedaleko jedné velké křižovatky, kde pravidelně dochází k nehodám. Zrovna teď při psaní tohoto příspěvku se zase někdo srazil. Vždy zaslechneme kvílení brzd a pak následuje rána. Na druhou stranu od křižovatky je škola. Nějak se však zapomnělo na přechod. Tak si rodiče i dětičky každý den prožívají adrenalinovou chvilku. „Stačím přeběhnout?“
Jediným pokrokem bylo nainstalování tabule, která vás informuje jakou rychlostí právě jedete. Několik dní jsem se díval z okna a zjistil, že hodnoty se pohybují mezi 45 - 70 km. Tak sem dám jednu fotku. Pro zamyšlení. Až pojedete příště, zkuste myslet aspoň na ty děti.

neděle 3. května 2009

Dírecký potok

Dnes jsem vzal děti k vodopádům. Dírecký potok je přítokem Berounky a nejvyšší vodopád má asi tři metry. Nad ním se nachází jeden asi metrový a kaskády. Celý úsek je obklopen lesem a skalisky.
Dcerám (5+8 let) jsem vysvětloval, jak musí dávat pozor kam šlapou, protože mokré kameny jsou velmi kluzké a pád do studené vody by byl velmi nepříjemný. Děti byly vzorné, poslouchaly na slovo, pomáhal jsem jim přelézat překážky a ony zato pózovaly při focení. V jednom momentě jsem se tak zabral do hledání vhodného místa k snímku, že jsem na chvilku polevil v pozornosti. A v tom se to stalo. Sjela mi noha po mokrém balvanu a já zůstal roztažený jak žába v leže nad potokem. Každou ruku a nohu na jiném místě. Mokrá bota mi klouzala a bez cizí pomoci jsem neviděl východisko. Na krku mobil a foťák a víc jsem myslel na techniku než své zdraví. Holky začaly fňukat, asi měly o tatínka strach. Podařilo se mi nějakým kaskadérským způsobem zout pravou botu, sundat ponožku a vyškrábat se na balvan. Přitom mi však spadla bota do potoka a plula pryč. O kus níž se naštěstí dostala z hlavního proudu a kroužila v tůňce, pomalu nabírala vodu a potápěla se jak děravý Titanik. Holky přestaly brečet a měly obrovskou radost z "lodičky". Po návratu domů navštívily všechny sousedy a barvitě líčily dnešní mokré dobrodružství. Nevím proč, ale jeden soused mě při večerním grilování požádal, jestli ho nevezmu příště k vodopádům ....