Faux pas

Faux pas (fo pɑ/; francouzsky špatný krok) je označení situace, kdy někdo poruší všeobecně přijímaná (byť třeba nepsaná) pravidla společenského chování či dobrých mravů. Výraz je široce rozšířen po celém světě, ovšem jeho obsah se v pojetí různých kultur, sociálních vrstev, společností a míst liší. Např. pokud muž vstoupí do kostela, aniž by sňal pokrývku hlavy, dopouští se faux pas. Za faux pas se ale považují i jiné situace. Například když je ve společnosti bezelstně řečeno něco, co mělo zůstat utajeno, a nastane trapné ticho atd ...


Byl jsem pracovně v jednom paneláku. Nájemníci neustále zamykají vchodové dveře, tak je problém dostat se do domu, ale i ven. Pokud tedy nevlastníte klíč. Jedna starší paní mi sama nabídla jeho zapůjčení. Přijal jsem a začal si na papírek psát její jméno abych věděl po skončení šichty komu klíč vrátit.

„Zlochová“ si přeříkávám. A paní s úsměvem dodává „zlá Zlochová, to se pamatuje snadno.“ Říkám, že nemůže být tak zlá, když mi nabídla pomoc a dodávám, že jsem také znal jednoho Zlocha. Lékaře. A paní hned jestli ten byl zlý. Ujišťuji, že ne. Jen to byl takový mastičkář. Na vše předepisoval Paralen a masti. Dodávám, že jeho sestřička byla zároveň i jeho manželkou a byla velice nepříjemná. Z práce nás poslali jen pro razítko na jakési papíry, domluvili to telefonicky a přesto nás tam nechala sedět dvě hodiny v čekárně mezi pacienty. Načež paní vykřikla „ já vím, snacha je pěkná mrcha“. V tom momentě jsem ztuhnul a nevěděl co říct. Jen mě napadlo jaký to je trapas. Naštěstí mě nepustila ke slovu a sama pokračovala.
„Neříkejte lidem v baráku nic o synovi, oni ho lidé znají jako malého kluka, jak tady vyrůstal. A teď je z něj doktor. Aby neměl po baráku ostudu.“ Ujistil jsem ji, že budu mlčet jako hrob a sousedům nic nepovím.

Frisbee

Před časem v jedné televizní reklamě mluvili o jakémsi frisbee (čti frisbí) . Netušil jsem tehdy o co se jedná. Mládež se dnes baví trochu jinak než my kdysi. Navíc spoustě anglických slov vůbec nerozumím. O to větší bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že za tím divným výrazem se schovává i mě známý létající talíř. V garáži jich máme několik v různých velikostech a s holkami občas blbneme na zahradě.
Proto jsem začal hledat informace na netu. Ve Wikipedii je zmínka, že frisbee se používá již od 40 až 50 let minulého století a sériová výroba začala v roce 1955 v USA. Z dalšího hledání na internetu jsem zjistil mnohem víc a hned se vypravil koupit lepší talíř než ty co máme. Ty větší, těžší a dražší jsou většinou i kvalitnější. Tak teď máme 130 gramový, svítící. Lépe lítá a zážitek z noční zahrady je dobrý. Jen sousedovi jezevčíci nemají pochopení a jsou hlučnější než my.


Na snímku se má dcerka učí chytat :-)